Farní poutník - Výlet na Svatý Kopeček / Póť na Svaté Kopeček

Výlet na Svatý Kopeček

Uběhlo několik dní od výletu na Kosíř a my se těšili na další výšlap vedený P.Norbertem.

Kam to asi bude? Týden před určeným datem nám v ohláškách sdělil, že půjdeme na Svatý Kopeček.

A prý bude překvapení!

Opět jsme jeli lokálkou z Náměště, ale tentokrát do Hluboček a odtud pěkně pěšky krásnou přírodou až na Svatý Kopeček. V Hlubočkách byl SNÍH!! Počasí nám přálo, příroda se s námi dělila o svou krásu a my pomalu odkládali zimní rukavice, čepice i bundy. Sluníčko hřálo, jako by nebyl ani leden. Šlapali jsme stezkou okolo Zdiměřského potoka stále nahoru, až jsme došli k boží muce u Radíkova. Tam na pasece se pásli nádherní koně, kteří se nechali pohladit a něco si vzali od nás i na zub. Po té jsme znovu vstoupili do lesa, kde jsme mohli vidět ve sněhu stopy zvěře a ptáků. Zasněžené větve stromů do kouzelných tvarů ještě dokreslovaly atmosféru romantického výletu. Sněhu jsme si někteří užívali - koulovali se, dělali andělíčky. Prošli jsme obcí Radíkov a lesíkem po „žluté“ jsme došli až na kraj obce Svatý Kopeček. Cíl našeho putování byl na dohled!

Vešli jsme do chrámu a žasli jsme nad krásou interiéru. Ticho rozprostřené po celé basilice zavazovalo k pokoře a úctě. Posadili jsme se do lavic a tiše rozjímali.

A co to překvapení Otče Norberte?

Otec Norbert se objevil v kněžském a začal sloužit mši svatou a s ním i malý Jirka z Luké jako ministrant. To nás přece mohlo hned napadnout!

Jen pro nás - náměšťské poutníky sloužil Otec Norbert mši svatou. Jen tak, bez varhan, komorně a skromně. Snad právě proto bylo možné lépe vnímat každé slovo kněze a odnést si s sebou nádherný zážiteki.

Byl to nádherný den.

………………………………………………………………………………………………….

Póť na Svaté Kopeček

Oběhlo pár dni od véšlapo na Kosiř a me sme se ož těšele na další  véšlap, pod vedenim Otca Norberta. Kdepak to tentokrát bode? Nedělo před stanovenym datumem nám v ohláškách prozradil, že pudeme na Svaté Kopeček. A pré bode aji překvapeni!

            Zase sme jele vláčkem z Náměšťě, ale tentokrát do Hluboček a odsáď pěkně štrapácim krásnó přírodo až na Svaté Kopeček. V Hlubočkách bel SNIH !! Počasi belo nádherny. Příroda bela štědrá a rozdávala nám svó kráso a me sme rádi odkládale čepice, rokavice a nekeři e bunde. Slonečko hřilo, jak kdebe nebel ani leden. Šle sme cestičkó okolo Zdiměřskyho potoka furt navrch, až sme došle k boži moce o Radikova. Tam na lóce se pásle nádherni koni, keři se nechale pohladit a vzale si od nás e nejaké pamlsek. Po té sme vlezle do leséka, kde se belo na co divat. Viděle sme stope zvěře e ptáku. Zasněženy halózke stromu vetvarovany do kózelnéch tvaru eště vic podněcovale romantickó nálado. Sniho sme si také ožele - kólovale sme se a dělale anděličke do sniho . Za Radikovem sme se vedale po „žloté“ a došle sme až na kraj obce Svaté Kopeček. Cil našeho potováni bel na dohled!

            Vkročele sme do chrámo a žasle sme nad jeho krásó. To ticho, co nás očarovalo, nás zavazovalo k pokoře a uctě. Sedle sme si do lavic a potichóčko čekale co bode dál.

            A co to překvapeni Otče Norberte?

Otec Norbert se objevil oblečené jako kněz a začal slóžet mšo svató a s ňém e malé Jirka z Loké jako ministrant. To nás přece muhlo napadnót!

            Jenom pro nás – náměšťsky pótnike slóžel Otec Norbert mšo svató. Jenom tak - bez varhan a skromně, jak debe pro každyho zvlášť  a přetym - tak krásně. Snaď proto se dalo lip vnimat každy jeho slovo, snaď proto sme si odnesle nádherné zážetek.

            Bel to moc pěkné deň, na které bodeme dlóho zpominat.