Farní poutník - Procházka po nedělnim obědě

    Do poslední chvilke sme nevěděle, kde tentokrát pudem. Všeci sme bele zaneprázdněni jarnima pracema, protože nenadály pěkny počasi minolyho tédňa  vehnalo všecke ledi na svy zahrádke, kde každé zakládal záhonke, vehraboval trávo a vekonával všecke te notny jarni práce. Naplánovanéch véletu máme hodně, ale práce, kerá je notná, máme eště vic!  A tak sme se proto tentokrát mosele vzdat celodenniho véleto, než bodem mět podělany doma. Ani ož nevim, keho to napadlo, že besme se muhle aspoň projit v nedělo po obědě - no a tak o teho zustalo.

    Farni pótnik se tentokrát vedal na pěši procházko po náměšťskym lese. Sraz sme měle o „lesni správe“ v jedno hodino po poledňo. Po krátkym požehnáni našeho Otca Norberta sme to vzale Vápenicó na Hrad, okolo zámecké hospode směrem ke Spravedlonosti. Nádherny počasi nám přilo a mirné větyrek nás provázel až k leso. Šle sme pořáď dál do kopca směrem na Hradecké dvorek, ale pak sme ohle doprava k Lešči chatě, kde nás čekalo překvapeni. Pani starostka domlovila s meslevcama, že si o nich ovařime k odpoledni siestě kávo. Belo to moc prima zastaveni. Sedělo be se eště dyl, ale měle sme před sebó eště jedno zastaveni - „Brózkovó skalo“. Málokdo věděl, kde to je. Nekeři „Tomáši“ nevěřele a o to bele pak vic překvapeni, že  takovy pěkny romanticky zákóti v lese je. Odělale sme pár fotek na důkaz „Brózkové skale“ a vedale se na cesto zpátky. Cestó sme viděle probózejici přírodo, ptáke cvrlikající nám k pochodo a spósto rozreté zeme, jako důkaz, že máme v lese „černó“.

    Tentokrát nás belo dvacet devět. Staršich, mladšich a e tech némenšich v kočárko. Jak sme došle na Hrad, vzale sme to přes amfiteátr a Běledlo, kde sme to procházko společnó modletbó zakončele.

    E tentokrát to belo přijemně stráveny odpoledne!!