Farní poutník - Póť k Sv. Antoničkovi do Krakovča
Meze naplánovany akce, pořádany Otcem Norbertem patři e póť ke Sv. Antoničkovi do Krakovča. Letos belo třenáctyho ve středo, a tak sme si póť přeložele na volné deň - na soboto šesnástyho (16.6.2012).
Hneď, jak začlo svitat, tak belo jasny, že bode zase krásné deň. Nevim, jak to Otec zase zařidil, ale počasi belo jak vemalovany.
Vešle sme před osmó hodinó ranni z Náměšťa do Laškovskyho udoli s tym, že máme spósto časo, abesme došle do Krakovča. Meze tym sme odělale nekolek zastaveni, abesme si zazpivale a poděkovale modletbó a přenesle tak aspoň dochovni oběť.
No, néni to daleko, ale kdo néni zveklé chodit, tak přece bel překvapené, že Laškovsky udoli je tak dlóhy. Slonečko nám svitilo do zádu a cely udoličko najednó vezařovalo takovy zvláštni „obrázke“. Celá krajina bela prosvětlená rannima paprskama, v keréch bele vidět „věce“ a „obrázke“ kery za normálnich okolnosti vidět nésó... Každé je neviděl, jenom ten, keré je vidět chtěl...
A protože málokdo z nás bel na Rmizo, tak sme si ho cvičně vešlapale navic. A že to bel pořádné kopec pro zdatny, se projevilo záhe.
Prošle sme Laškovem až za dědino a pak sme zabočele do udolička kolem Kruhovskyho mléna, kde ve stino nádhernéch stromu podél řičke Šumice sme obešle kopec, na kerym stoji kaplečka Sv. Antonička.
Protože sme měle kapko zpožděni, čekal ož na nás kostelnik z farnosti Laškov, abe nám odemčel. Po krátkym odpočenko sme měle možnosť si prohlidnót pěknó kaplečko se spóstó nástěnnéch obrazu – vyjevu ze ževota Sv. Antonina. Všecko tam belo pěkně oklozeny, česty – no „jak v kaplečce“. A pak ož Otec Norbert začal slóžet mšo svató za nás pótnike a naše prosbe, za všecke farnike a na poděkování za zdar celé pótě.
Na zpátečni cesto sme se vedale v menšim počto. Nekeři to vzdale a rači zvolele dopravni prostředek. A protože nám zbévajicim vůbec nedocházele sele, zvolele sme jinó zpátečni traso.
V prvé řadě sme se šle občerstvit do laškovskyho šenko a pak sme si to vešláple směrem na Lodeřovské dvorek a pak ke Svatoplukovi, kde meslevci pořádale střelbe na asfaltovy holobe. Měle tam moc dobry grilovany kolena, zvěřenové guláš a eště vic dobry pivo. Co na to řict? Mosele sme ochotnat...! Skoro be se dalo řict, že lepši zakončeni ani nemuže bet! Ale čekala nás eště cesta dom - do Náměšťa. Tož sme se zvihle a šmarovale k domovo. Na „kostkové“ se s nama Otec Norbert rozlóčel (a me s ňém) a pohádke bel konec. Ale co to povidám procházke bel konec.☺ Asi za to muže to slonečko, kery v ten deň vedatně hřilo...☺